Charakteristika

Trenbolon je derivátem nandrolonu, patřícím do skupiny tzv. 19-nor sloučenin. Tato syntetická injekční látka disponuje velmi solidním poměrem mezi anabolickým a androgenním působením, rovnajícím se skolopevným 500:500. Oproti syntetickému testosteronu (s poměrem 100:100) tedy vládne mnohonásobně vyšším anabolickým i androgenním účinkem, a tak zaslouženě opanuje první místa v pomyslném žebříčku silového potenciálu anabolických steroidů. Právem bývá uživateli považován za krále anabolických steroidů.

Na rozdíl od nemalého procenta ostatních preparátů (včetně testosteronu), se chemická struktura trenbolonu vyznačuje i výraznou odolností vůči metabolismu, což ještě umocňuje jeho potenciál. Kromě svého hlavního anabolického působení (způsobeného mimo jiné drastickým navýšením proteosyntézy a ovlivňováním dusíkové bilance) má i schopnost stimulovat produkci IGF-1 a výrazně modifikovat celkový metabolismus a schopnost využívaní živin, v neposlední řadě pak prakticky úplně potlačuje kortizol, což zaručuje maximální udržení svalové hmoty i v extrémně drastických dietách. Jeho působivé anabolické a antikatabolické působení je tedy kombinací mnoha velmi zajímavých vlastností. Jelikož trenbolon patří mezi 19-nor sloučeniny, zcela absentuje schopnost aromatizovat na estrogen. Trenbolon tak díky svým specifikům prakticky vůbec nezpůsobuje retenci vody, což je dalším nesporným pozitivem, především v redukčních obdobích.

Jako pomyslná konstanta pro komparaci injekčních látek je používán testosteron (poměr jsem uvedl výše), a tak můžeme pro ilustraci přiblížit potenciál trenbolonu právě v porovnání s testosteronem. Už „pouhých“ 250mg trenbolonu má tabulkově stejný potenciál jako 1250mg testosteronu. Reálně je však účinek ještě mnohem větší, právě díky dalším specifickým vlastnostem trenbolonu, které testosteron buď postrádá, nebo jimi disponuje pouze v menší míře. Nebudeme daleko od pravdy, když vyslovíme tvrzení, že trenbolon je sám o sobě tím nejmocnějším anabolickým steroidem, jak z hlediska nabíraní svalových objemů, tak redukce tukové tkáně a nárůstu síly.

Vhodný čas k zacyklování

Trenbolon je bezpochyby látka, která by neměla nikdy přijít do ruky začínajícím uživatelům, konkrétně tedy těm uživatelům anabolických steroidů, kteří za sebou nemají alespoň 4-6 kvalitních cyklů. V případě kondičních uživatelů a těch, které přímo neživí určitým způsobem jejich image, je pak dle mého názoru na zvážení i vyšší počet „předcyklů“. Důvodů je hned několik. V prvé řadě není absolutně nutné v prvních několika cyklech tak extrémně silnou (ve všech směrech) látku vůbec zařazovat, jelikož při optimálním tréninkovém a výživovém systému budou uživatelé obdarováni skvělými výsledky na celém spektru dalších, o mnoho bezpečnějších preparátů – Sustanon, Nandrolon (decanoate nebo phenylpropionate), Boldenon atd. V druhé řadě je si třeba uvědomit, že prvními cykly (kromě anabolických účinků) testujete i reakce vašeho organismu. Trenbolon je sám o sobě 5x tak anabolický i androgenní než testosteron. Úměrně se tedy s jeho anabolickým potenciálem zvyšuje i jeho negativní dopad na organismus.

Negativní účinky

Prolaktin

Trenobolon patří do stejné „rodiny“ látek jako Nandrolon, proto díky své specifické farmakokinetice způsobuje, že hypofýza secernuje zvýšené koncentrace prolaktinu. Je obvyklé, že uživatelé asociují se zvýšeným prolaktinem výhradně laktaci. Ano, v drtivé většině případů bude laktace signalizovat zvýšený prolaktin, nemusí tomu však takto býti vždy. Laktace se může projevit i jako důsledek zvýšeného estrogenu a zvýšený prolaktin se u některých jedinců nemusí projevovat laktací. Navyšování prolaktinu je obecně menší než u nandrolonu, každopádně u části uživatelů (pokud nepomohou vysoké dávky vitamínu B6 a úprava T3) bude pravděpobobně zapotřebí nasazení agonistů dopaminu (kabergolin, bromocriptin , pramipexol…). Kromě možné katalizace, přesněji částečného podílu na vzniku gynekomastie a/nebo laktace, se zvýšené hladiny prolaktinu u mužů projevují i neschopností dosáhnout orgasmu, popřípadě i erekce. Prolaktin je v určitém smyslu bratrským hormonem estrogenu, a v nemalém procentu případů (nikoliv u všech) lze jeho hladiny úspěšně regulovat inhibicí estrogenu. Agonisté dopaminu tedy nebudou vždy nutní a mnoho uživatelů zjistí, že prolaktin udrží na uzdě pouhou kontrolou estrogenu a povinným nasazením T3, vše ale záleží pochopitelně převážně na krevních testech.

Tren-dick

Jak už bylo zmíněno výše, trenbolon patří do stejné společné skupiny s nandrolonem. I proto se u něj vyskytuje i podobný vliv na katalizaci erektilních dysfunkcí. I když o mnoho méně častější než deca-dick, je tren-dick velmi nepříjemným problémem některých uživatelů. Poruchy erekce při zacyklování 19-nor látek jsou přisuzovány většinou zvýšeným koncentracím prolaktinu, v menší míře potom špatnému poměru (resp. nedostatku) k syntetickému testosteronu. Při výskytu problémů s erekcí se tedy kontrolou zvýšeného prolaktinu a/nebo navýšením testosteronu obvykle problémy do pár týdnů vyřeší. Bohužel, u některých jedinců se erektilní dysfunkce nezlepší ani mnoho týdnů až měsíců po vyřešení problémů s prolaktinem či testosteronem, známé jsou i případy problematických erekcí i mnoho let po cyklech s 19-not látkami. Můžeme se jen domnívat, jaký mechanismus za tímto problémem stojí, nabízí se mimo jiné interakce s nervovou soustavou, dopaminem apod. Trenbolon je naštěstí oproti nandrolonu v tomto ohledu mnohem šetrnější a pokud se dysfunkce objeví, jsou většinou relativně rychle a efektivně řešitelné.

Pocení

Trenbolon, stejně jako jako všechny anabolické steroidy zvyšuje metabolický výdej. Vzhledem ke své vysoké účinnosti však trenbolon i v tomto ohledu podstatnou část dalších látek převyšuje. Je to mimo jiné právě navýšení metabolického výdeje, které se u uživatelů (ne nutně) projevuje typickým, většinou nočním excesivním pocením. Pokud se u uživatelů tento vedlejší účinek vyskytne, je bezpochyby na místě adekvátně doplňovat nejen tekutiny, ale i potřebné ionty ztracené pocením. Tento fakt bych u potičů opravdu nepodceňoval, ať už z důvodu dehydratace, nebo potencionálního poškození ledvin a zvýšeného krevního tlaku.

Spánek

Pokud bychom měli vyjmenovat další, typický negativní efekt trenbolonu – budou to poruchy spánku s pěkným anglickým ekvivalentem trensomnia. Trenbolon sice pomyslně vyrovnává svůj negativní vliv na spánek tím, že exponenciálně snižuje u uživatele jeho potřebu, každopádně to ne vždy stačí a musíte prostě počítat s tím, že se na trenbolonu nevyspíte. Uživatelé reportují jak problémy s usínáním, tak s častým buzením, obvykle nepříjemně doprovázeným nadměrným pocením.

Kašel

Velmi nepříjemný problém, který uživatelé s trenbolonem zažívají je kašel při aplikaci (Tren-cough). Na jednu stranu si lze do jisté míry tímto vedlejším účinkem ověřit pravost vašeho trenbolonu (kašel se nicméně nutně nemusí objevit u všech jedinců!), na druhou stranu se jedná o velmi obtěžující vedlejší příznak. Kašel se objevuje prakticky ihned po (bohužel i během) aplikace, a je pravděpodobně přímým důsledkem proniknutí aplikované látky (tedy konkrétně buď látky samotné, nebo i rozpouštědel a dalších přítomných substancí) do malých žil a kapilár. Olej je pak cévním systémem transportován do plic, které reagují na přítomnost cizorodé látky běžným vypuzujícícm impulzem – kašlem. Kašel může být také důsledek přirozené reakce organismu na látku nebo na přítomnost specifických prostaglandinů, které vyvolají v plicích konstrikci průdušek. Jeho míra může být lehčí až po velmi těžké mnohaminutové dusivé stavy. Při těžkých dusivých stavech není na škodu ihned aplikovat inhalátorem Salbutamol, úleva je při něm skoro okamžitá. Kašel je v drtivé většině vedlejším příznakem pouze acetátu.

Agresivita

Z hlediska výčtu méně závažných vedlejších příznaků, je v neposlední řadě na místě zmínit i přímý důsledek extrémně vysokého androgenního působení trenbolonu (a vlivu na nervovou soustavu) - a tím je možná agresivita v kombinaci s podrážděním nebo poruchami chování a soustředění. Mýty o agresivních zvířatech na steroidech, které dříve obcházely posilovny již naštěstí vzaly za své, a dnes konečně nejen uživatelé anabolických steroidů si jsou vědomi nepravosti těchto tvrzení. Každopádně trenbolon patří k oněm málo látkám, které mají jasný a významný vliv na psychologii uživatele. I když někteří jedinci nemusí tyto vedlejší účinky vůbec pocítit (nebo se objeví pouze výkyvy nálad, menší podrážděnost apod.) na mnohé bude trenbolon (především ve vyšších dávkách) mít nepochybně silný dopad. Obzvláště se to pak týká jedinců přirozeně agresivních a běžně ztrácejících nervy. Důrazně bych těmto jedinců doporučil při nasazení trenbolonu opatrnost.

Klasické příznaky

Trenbolon se výrazně silně váže na androgenní receptory, a jeho androgenní působení patří mezi anabolickými steroidy ke špičce (neobsazuje však první místa). Je proto nutné počítat i s klasickými příznaky, od mastné pokožky a z toho plynoucí akné, přes velmi nepravděpodobnou hyperplazii prostaty nebo vypadávání vlasů a růst ochlupení.

Játra

Ty víceméně zanedbatelné příznaky jsme si již osvětlili, teď je však na čase se podívat na ty opravdu zásadní. Trenbolon je širokou dopingovou komunitou považován za jednu z nejvíce nebezpečných a nejtoxičtějších látek vůbec. Minimálně v několika případech tato tvrzení nejsou pravdivá a nijak relevantně podložená.

První orgán, na který se zaměříme tedy budou játra. Ke zklamání mnohých, je nutné říci, že trenbolon opravdu je hepatotoxický. Ihned je ale třeba dodat, že tato toxicita vůči tomuto orgánu je relativně mírná, pro jedince s naprosto zdravými játry je pak fakticky zanedbatelná. Nízká hepatotoxicita trenbolonu spočívá v jeho struktuře, ta jej totiž dělá odolným vůči jaternímu metabolismu. Trenbolon tak v z hlediska zdraví jater představuje sám o sobě menší riziko, než drtivá většina orálních anabolických steroidů. Ona nepatrná toxicita spočívá spíše v nepřímých souvislostech, například díky negativnímu vlivu trenbolonu na krevní lipidy.

Ledviny

Jestli je však s nějakým orgánem trenobolon úzce asociován, budou to především ledviny. Nemálo zdrojů hovoří o silné toxicitě trenbolonu, vysokém riziku poškození ledvin a očividné enormní ledvinové zátěži při jeho užívání. Prakticky všechny tyto hypotézy vychází ze specifického zabarvení moči během samotného užívání. To je mnohými přisuzováno velmi snížené funkci ledvin popřípadě až přítomnosti krve v moči. Není to pravda. Ono typické zabarvení močí je totiž způsobeno specifickou farmakokinetikou trenbolonu. Během metabolismu trenbolonu jsou v těle jeho metabolity, stejně jako u všech anabolických steroidů, vylučovány především močí. Tyto metabolity se však od jiných odlišují mimo jiné v jedné věci – mají schopnost obarvovat (ano pouze obarvovat!) moč do typické tmavě oranžové až hnědé barvy. Nejedná se tedy o žádné poškození ledvin či krev, nýbrž o běžné vylučování zajímavě se chovajících odpadních látek. Trenbolon nikdy nebyl popsán jako nefrotoxická látka, a spojovat jej s poškozením ledvin je liché. Ano, trenbolon bezpochyby, stejně jako valná většina anabolických steroidů, zatěžuje do jisté míry ledviny ať už podílem na zvýšení krevního tlaku nebo drastickou změnou poměrů iontů v organismu apod. Bezpochyby se tak může podílet na jejich poškození, nepředstavuje však pro jedince se zdravými ledvinami o nic větší riziko, než ostatní injekční anabolické steroidy.

Oběhová soustava

Na samotný konec jsem se rozhodl uvést asi nejpodstatnější bod. Trenbolon u uživatelů může, a také mnohdy způsobuje výrazné zvýšení tlaku, které je přímým ohrožením kardiovaskulárního systému. Měření tlaku by tak mělo být i na této látce obligatorní. Trenbolon také značně modifikuje hladiny cholesterolu, zvedá hladiny LDL a snižuje HDL. Jeho charakteristickým znakem je také výrazné navýšení počtu červených krvinek (které participuje na zadýchývání a snížení aerobní výkonnosti - ttypických projevech u uživatelů trenbolonu). Z dlouhodobého hlediska jsou všechny tyto aspekty, v kombinaci s dalšími charakteristickými specifiky (jak trenbolonu, tak dalších, nejen injekčních látek), jako je hypertrofická kardiomyopatie nebo zvýšení hladiny triglyceridů - potencionálně velmi rizikové a trenbolon se tak může (spolu)podílet na závažných až fatálních srdečně/cévních příhodách. Především u tak pokročilých cyklů, které již obsahují trenbolon, je tedy nasnadě nejen pravidelně kontrolovat tlak a hladiny lipidů, ale i docházet na echokardiografii, EKG a obecně důsledně pečovat o váš kardiovaskulární aparát.

Závěrem

První část této dvoudílné série o trenbolonu jsem věnoval jeho hlavním, obecným charakteristikám a méně záživným, leč dle mého názoru podstatným informacím o jeho negativních účincích. V dalším díle se ale již podíváme na jednotlivé estery, jejich zacyklování a na začátečnické i pokročilé cykly.

Vyjádření autora

Následující text slouží výhradně k zábavným a zábavně-informativním účelům.

Autor se skrze text snaží upozornit na obrovská rizika užívání nelegálních substancí, pokouší se o eliminaci nebezpečných a zdraví ohrožujících mýtů a nepravd; především se pak snaží touto formou o přínosnou osvětu, která dle jeho nejlepšího vědomí a svědomí bude sloužit jako prevence před vážným poškozením zdraví uživatelů těchto látek.

Autor důrazně upozorňuje, že všechny nelegální substance jsou velmi nebezpečné, život ohrožující a otevřeně vyzývá čtenáře aby se za každou cenu vyhýbali jejich koupi a užívání.

Autor svými vyjádřeními v žádném případě nenabádá ke koupi, ani k užívání zmíněných látek a neposkytuje návody k jejich užívání, koupi nebo skladování. Naopak, touto cestou a výčtem všech prokázaných rizik se snaží o nutnou prevenci a pokouší se odradit naturální sportovce od užívání dopingových látek.